Uběhl týden. Píšu třetí článek. Takže nápad s trojmístným číslováním byl velmi ambiciózní. Nevím, jestli se tu objeví víc než 99 článků. Dějou se věci, čas utíká.
Sama jsem překvapená tím, jak rychle jsem si tu zvykla. Ještě pořád mě něco překvapuje a bývám nejistá, a určitě to všechno ještě není v plným proudu, ale cítím se tu dobře. Skoro jako doma. Pořád sama sobě připomínám, že tu budu rok, takže rozhodně stojí za to si tu zkusit všechno zútulnit. Přece tu nejsem jen tak na pár dní, na výlet.
Už mám celkem vychytaný nákupy jídla. Vím kde co koupit, kde berou a neberou kartu… Člověk by řekl, že Visa a MasterCard karty jsou jedny z nejmezinárodnějších věcí. No evidentně ne. A bankomatů jsem tu moc neviděla. Ale to je naštěstí řešitelný. Při nejhorším zůstanu u Lidlu :D Kterej mám asi tak 2 minuty cesty pěšky z domu, jen tak mimochodem.
Pokud jde o to, co s tím jídlem dělám pak, o vychytanosti zatím řeč bejt nemůže. Odvykla jsem si pravidelně vařit, takže se na to snažím myslet, trošku plánuju, předpřipravuju, a už jsem se naučila vařit i jen jednu nebo dvě porce! Což je dost příjemná změna oproti vaření na koleji, kde byl vždycky výsledkem kotel jídla minimálně na tři dny.
Koukla jsem na předpověd počasí. Zítra dva stupně nad nulou. To přece neni možný! Však doteď bylo tak pěkně. Sice jsem nedokázala říct, jestli to působí jako jaro, jako podzim nebo jako studenej letní den, ale rozhodně to mělo daleko do zimy!
Překvapilo mě třeba, že se tu léky prodávaj i v některých supermarketech a v drogeriích. Nijak jsem je nezkoumala, vždycky jsem jen prošla, ale předpokládám, že to jsou volně prodejný léky, který jsou ale v Česku jen v lékárnách.
Celý město, nebo mnou dosud prozkoumaná část, je upravený pro cyklisty, maj svý stezky mezi silnicí a chodníkem a třeba na místech, kde se auta zastavujou kvůli semaforu, může kolista auta objet. (Což je tedaasi i v jiných velkých městech, ale nikde určitě až tak dobře vyřešený!) A kola jsou taky upravený. Hlavně rodiče na nich mají přidělaný různý vozíky pro děti. Nebo aspoň košík na nákup. Některý kola nemaj brzdy na řídítkách ale brzdí se nohama, šlapkama. Tak trochu návrat do dětství. Kdoví, jestli se tak brzdí líp nebo rychlejc. Až se jednou odhodlám vyrazit na kole, tak zjistíme, jestli je celej ten systém blbuvzdornej.
Ideální to bude brzo ráno… Brzo ráno tu znamená před osmou. Když jdu do obchodu v osm, ulice jsou skoro prázdný. Přes den bejvá dost rušno, takže jsem tomu sama nevěřila a několikrát jsem koukala na hodinky. Některý obchody otvíraj až v deset, kdy už přece maj všichni normálně pracovat! To je nezvyk. Ale klidně se pokusím o navknutí si na práci od devíti.
A když už jsem u toho nakupování a vrátím se k jídlu, hledám obyčejnej chleba. A zatím neúspěšně. Jsou tu samý eco, bio, extra celozrnný, který teda nejsou úplně špatný, ale kombinace obyč pšeničný mouky, vody a trochy droždí/kvasnic má taky něco do sebe, zvlášť, když je nedostupná.
