Trochu přituhuje. Víc práce. A bude hůř. Nejsem fanda toho mít rozdělaných několik projektů najednou. Ale asi nezbývá nic jinýho než si zvyknout. Třeba se tak časem tímhle způsobem pracovat naučim. Mimo pracovní dobu moc nepřemýšlet a od 9 do 5 se co nejvíc soustředit.
Počasí nic moc, takže mi vlastně nevadí, že moc nechodím ven. V létě to asi s morálkou bude horší :D
Dneska jsem se poprvý odhodlala jít do jinýho obchodu než jen pro jídlo. Ono jich moc otevřených neni, ale i když byly, a chtěla jsem si pro něco dojít, jsem si to na poslední chvíli rozmyslela.
Dneska to vyšlo a já i odpověděla na otázky v nizozemštině! Doteď si teda nejsem jistá, na co se dotyčný ptali, ale tak nějak jsem snad odhadla podle situace, jestli sbírám bodíky, jestli potřebuju účtenku, jestli už čekám ve frontě na samoobslužnou pokladnu. Už mi znormálnělo “Dank je wel, tot ziens.”, (Díky, nashle.) a doufám, že postupně přibudou další fráze nebo aspoň slovíčka.
Našla jsem kurs nizozemštiny a je na 10 týdnů. Tak váhám, jestli už se do toho pustit, nebo ještě pokračovat sama a vrhnout se na to, až se naučím nějaký základy. Možná by dávalo smysl trochu počkat a zkusit to naplánovat na volnější období. A rozhodnout se, jestli tam chodit během dne, večer, nebo o víkendech… Možností je na mě možná až moc.
Zítra se dozvíme, jestli to tu trochu rozvolní a skončí lockdown. Počítám s otevřením “nedůležitých” obchodů. Ale pokud jsou na tom lidi podobně jako já, tak se tam asi nemá moc smysl hrnout. Když jsem teď šla kolem obchodů s oblečením a botama, který působily jako otevřenej obrobchoďák, tak všude byly polootevřený dveře zatarasený stolkem a u něj stáli prodavači, který asi chodili pro to, o co si řekneš? Nezkoušela jsem to. Snad tam za pár dní budu moct jít normálně.
Ani třeba pro hotový jídlo se mi nikam nechce! A to je tu možností dost. Ale i na t dřív nebo pozdějc dojde. Je fakt nezvyk denně vařít a vymýšlet jídlo. Zkouším nový věci, ale jsem ráda třeba za banány, který jsou prostě jistota.
