Za poslední 4 dny jsem celkem strávila venku celkem sotva hodinu a je mi to nepříjemný — jsem zvyklá se aspoň projít. Vidět něco novýho, třeba i lidi, nebo si nakoupit (ne lidi). Vím, že je mi pak celkově líp a líp se mi i spí.
Jenže jsem měla 2 dny volna, naučila jsem se dobře nakupovat a vařit, takže mám vždycky do čeho kousnout i pár dní, a chybí jasnej důvod, třeba pejsci, který ven prostě musí. Na tohle si vzpomenu už brzo :)
Teď se to prostě nějak sešlo. Je podzim, jak ho nemám ráda, vítr a déšť. Počasí ideálně na postel. Fyzicky se necítím se úplně 100% dobře, do toho začne lejt, začtu se do knížky, a den je pryč.
Má to ale i pozitiva — vždycky, když se takhle flákám, mám pak motivaci zase fungovat víc. Takovej restart. Zítra je pondělí a vím, že půjdu minimálně do kanclu a z kanclu a půjdu ulovit nějaký čerstvý jídlo. Díky tomu nejspíš udělám další užitečný věci a třeba se pak projdu ještě večer.
No a další pozitivní věc je, že jsem zase zpátky tady. Ťukám do klávesnice a za chvilku písmenka hážu na internet a posílám. Tady o těch textech přemýšlím průběžně celou dobu, co je nepíšu, a je mi líto, že jich nění víc. Původně jsem chtěla, aby jich vznikalo i několik týdně. Jenže se buď nic moc neděje, nebo jde o konkrétní lidi a přijde mi blbý popisovat společný zážitky s lidma, co je neznaj, nebo se toho děje naopak strašně moc, že neni čas o tom referovat. Navíc se samozřejmě všechno děje v Esperantu a tím pádem dost často nepopsatilný jiným jazykem. Jo, možná jsme tak trochu sekta :D
Aktuální výhled z okna:
A náhodná fotka z období, kdy bylo hezky, park v Delftu před necelým měsícem:
